Další co nás čekalo, byl nejvyšší vrchol Nízkých Tater - Ďumbier (2043 m.n.m). Cesta byla krásná, v mracích chvílemi i vlhká a pro nás netrénované náročná. Obrovské žulové kameny nám občas bránily v cestě, takže jsme museli z kamenů seskakovat a cesta tak utíkala pomalu. V polovině trasy nás míjela skupinka "turistických" běžců a jen s nechápavým výrazem jsme jim uhýbali. Oblačnost nás provázela téměř polovinu našeho sestupu. Nakonec před odbočkou na Ďumbier jsme se rozhodli, že přes velkou oblačnost si cestu zkrátíme a rovnou na
Chatu M.R. Štefánika. Tady rychlá svačinka a tradá dolů. Cesta se zpočátku zdála být nenáročná, ale poté začlo opět kamení a vzhledem k tomu, že nám nohy už moc nesloužily tak jsme celý sešup běželi až dolů (opravdu méně náročné, než namáhavější chůze). Trvalo to dlouho, ale když jsme viděli rovnou a posléze i asfaltovou cestu, oddychli jsme si.
Výlet byl překrásný, ale příště to chce více času. Tak třeba zase někdy?
Photo: By Michel Design
To bych nebyla já, abych cestou nefotila květiny a vše co mě zaujme :-) Ale o to víc jsem si těch krás Nízkých Tater užila...
|
Chata M.R. Štefánika |
|
Národní park Nízké Tatry |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář!